† 11. 05. 2011 | kód autora:
ejh
Tak dnes je to sedm let......
Ode dne, kdys prvně spatřil tento svět.
Který je díky Tobě o hodně hezčí,
A všechny starosti zdají se být mnohem lehčí.....
Díky Tobě mám pravý důvod pro co žít,
Prožívat naplno každý den, a ne jen snít....
Je tomu přesně sedm let,
Kdy směla jsem na tě prvně pohledět.
Je to tak živá vzpomínka,
Když vezli mi mého Tominka.
Vezli tě v nákupním košíčku,
Vedle cizího miminka,
Viděla jsem tě jen trošíčku,
ale byla jsem si jistá, že jen ty jsi ten můj,
a jen já jsem Tvá maminka.
Byla to pro Tebe také tak dlouhá doba,
Než dovezli Tě až ke mně, cítili jsme to tak oba?
Když vedle mě na polštář tě sestřička položila,
Byl to ten nejsilnější pocit, který vůbec znám,
Nic krásnějšího jsem v životě nezažila,
Snad nebylo tak krásně jenom mně,
Ale i Tobě – prostě Nám.
Jsi moje štěstí, jsi moje láska,
I když přibyla mi s tebou nejedna vráska,
Jsi pro mě to nejdůležitější na tomto světě,
Tomíčku, moc a moc Miluju Tě.
† 11. 05. 2011 | kód autora:
ejh
Úvodní větu v nadpisu slýcháme velmi často od lidí starších, ale už i lidí mého věku (skorotřičátníků), a tudíž vlastně spousta z nás má pocit, že lidi jsou na sebe jenom zlí, sobečtí, neumí se bavit, a děti se navzájem pouze šikanují.... Úterní večer mě přesvědčil o opaku, a dal mi velikou naději, že to tak vlastně vůbec není, mezi kluky je zřejmě ještě spousta správnňáků, kteří rostou v pořádný, vtipný a fajnový chlapy, zrozený k tomu, být oporou ženám a mladším dětem, a jsou zároveň dobrými baviči, a nic za to nežádají.
Slíbila jsem Tominkovi, že ho zase vezmu po dlouhé době do Čestlic, do Aquapalace, protože si to tam vždy náramně užijeme, a vzhledem k nynějšímu pařáku jsem se velmi těšila, jak se tam krásně zchladíme a po předlouhé zimě budeme moci konečně vyplavat i do venkovních bazénků.....
Tomin byl mým nápadem nadšený, takže jsem cestou z práce zavítala do Tesca, abych si koupila nějaké plavky v sezónních slevách, které by mi alespoň trochu zakryly moje poctivě vypracované "svaly" :-) na břiše, a už tam jsem se přesvědčila, že jsou nám dnešní hvězdy nakloněny, a večer by se opravdu mohl vydařit..... Sehnala jsem naprosto krásné, na mou postavu jak střižené, a mými barvami malované plavečky, v kterých se cítím alespoň trochu jako kost.... Žádná kost a kůže, či malá kostička, ale pořádná urostlá, výrazná Kost. :-))))) Ale prostě seděj!
Praha byla zacpaná, jako obvykle, proto jsem parťáka vyzvedla až lehce po půl sedmé, a cestou do Čestlic nás chytla ještě šílená buřina, a museli jsme i na dálnici jet krokem.
Rychle jsme zaparkovali, Tominovi jsem šoupla na záda zelený baťůžek s plavkami (i mými novými, huráááá!), osuškami, a sama jsem pozamykala ten můj červený kontejnér :-) a běžela za tím troubískem.S baťůžkem vypadal jak šneček s děssssně velikou zelenou ulitou, z pod které čouhaly dvě hubený roztomilý fotbalistický nožky. Nadšeně si to štrádoval ke vchodu. Vstupenky jsme kupovali před půl osmou, požádala jsem tedy pána u pokladny, ať nám to dá rovnou do deseti, abysme si stihli ještě něco užít. Pán mě přesvědčil, ať zaplatím na hodinu, že si to kdyžtak potom doplatím, no byla jsem nakonec ráda, vzhledem k tomu, že bylo před výplatou, a z peněženky se na mě smály dvě poslední oranžovo-žluté bankovky, a cinkalo pár posledních drobásků..... Tedy, ještě předtím, než jsem mu za lístky zaplatila, pak se již takto chabý finanční obnos ještě zúžil..... Na chvíli mě napadlo, co když pak nebudeme mít na zaplacení, ale jak jsme zapluli do mezi tobogány, ihned se veškeré strarosti rozplynuly.......
Moc ráda jezdím do Čestlic právě ve všední den večer, neboť je tam málo lidí, a navíc se tam krásně Tomin unaví, a doma už si rovnou hajne umytý a spokojený a hned spinká. Ani v úterý tam nebylo příliš přeplněno, a navíc tam byly hlavně děti, takže si hned můj kamarádský lumpík našel fajn kámoše. Fajn kámoš tam byl s velmi fajn tatínkem......... Tatínek se na mě moc hezky usmíval, byl to velmi urostlý a pěkný muž..... Krásně si povídal s Tominem, a Tomin jim organizoval na jaký tobogán se právě půjde, a tatínek se synem ho následovali. Já jsem to využila a lehla jsem si na lehátko, které je cestou k tobogánům, takže jsem si užívala klídku, a ti tři kolem mě vždy jen proběhli, Tomin zamával, pak následoval jeho devítiletý kámoš, ten si mě ani nevšiml, a tatínek na mě vždy s úsměvem významně mrknul. Jako juknul.....Když už takhle běželi asi po páté, a já viděla nadšeného Tomíka a rýsující se svaly "tatínkovi" na stehnech, nohou, a nádhernym zadku, a ďolíčky ve tvářích, když se na mě usmíval, nevydržela jsem, zvedla jsem se, a jala jsem si užívat zákrut a příkrosti místních tobogánů..... Začli jsme si s tatínkem povídat, byl velmi milý, sympatický, chválil Tomina, jak je sportovně nadaný, ptal se, jak to zvládám, když mám takto velmi aktivní dítě, povídal mi o sportech, které baví jeho, o tom, že má děti dvě, ale že dceru Aquaparky příliš nebaví, proto jsou tam sami na chlapské jízdě. O manželce nepadlo ani slovo..... Proto jsem si dávala pozor na jazyk, když jsem vyprávěla já jemu, abych se nezmínila o tom mém bručounovi doma. Neříkám, že jsem zamýšlela vyloženě něco nekalého, ale tak laškování je zdravé, příjemné, a nechtěla jsem do našeho hovoru motat manžela. Navíc by mi to mohlo zkazit tu výbornou náladu, kterou jsem v té chvíli měla.
Sjeli jsme snad všechny tobogány, a to několikrát, ale na červenou prudkou klouzačku se mi vůbec nechtělo. Řekla jsem, že na ně budu koukat zespodu, a Tomíček v zápalu nadšení ani neprotestoval, tatínek se na mě opět usmál, ten malý taky a běželi všichni tři nahoru, a já je pozorovala..... Tomin si před sebou házel svoji nafukovací velrybu za 90 kč, o které mě stihl připravit hned u vchodu do Aquapalace. Líbilo se mu, jak velryba sjíždí skluzavku před ním, a on ji dohání.... Když sklouzli asi potřetí, začal mě přemlouvat, ať jedu taky. Nechtělo se mi, ale Tomin mi přísně přikázal: "Mami, nedělej ostudu, a pojď taky" Protože jsem nechtěla, aby začal s dalším rozebíráním mojí osoby, proč se mi tam asi nechce, a že jsem líná, apod.... Poslušně jsem tedy šla. Skluzavku nyní sjížděly velryby dvě......
Když jsme se dostatečně vyřádili, přesunuli jsme se všichni čtyři k baru, a klucí si dali džus a Marsku, aby načerpali novou energii, a já s "tatínkem" nealko coctail, protože jsme oba byli autem. Vůbec jsem si neuvědomila, že překročit finanční limit si dnešní večer nemohu opravdu dovolit, ale tatínek to vzal na svoje hodinky... Vzhledem k mé skleróze, kdy mi absolutně nedošlo, že mám v peněžence už asi jen padesát kč, jsem protestovala, že si naši útratu nechám namarkovat na hodinky naše, tatínek se však naštěstí nedal, a že až se tu potkáme prý příště, tak ho můžu pozvat zase já...... :-) Pak mi oznámil, že už je pozdě a Filípek jde ráno do školy, tak že už budou muset jet, prý aby mu MANŽELKA nevynadala..... No nevadí, alespoň příště neutratím. :-))))))) Rozloučili jsme se, a kluci odešli do šatny, my s Tominem do další části, kde bývá vlnobití, ale nyní místo vln plavaly po vodě tři obrovský koule... :-)))))), ne jako koule, ale balony, míče, průhledný, nafukovací.
Dozvěděla jsem se, od dalších milých lidí, že se to nazývá Aquazorbing, je to v ceně, a může na to kdokoliv.
† 11. 05. 2011 | kód autora:
ejh
Venku prší, fouká, je zima.... Příliš velké teplo není ani v bytě, a přesto se Tomin po mém příchodu z práce vysvlíknul do slipů.... Zůstaly mu pouze slipy a ponožky... Neboť celé odpoledne zřejmě lítal, tak je zpocený, a děda v bytě větrá, protože vyváří.... Taková normální rodinka J
Celou dobu si v práci říkám, jak budu na Tomina hodná, až přijdu z práce, že na něj nezakřičím, ať máme spolu hezký večer.
Tak mu v klidu povídám: "Tomí, obleč se, je zima, budeš nemocný."
Tomin na to: "Ne, neobleču se."
Povídám: "Nezlob, a obleč se."
Nic.......
"Tomine, obleč si kalhoty triko, jdeme dolů ke Zdendě."
"Mami, já tam půjdu takhle."
Už začínám ztrácet trpělivost: "Tomine, říkám ti obleč se."
Tomin se začíná vztekat: "Nééé, já tam prostě půjdu jen takhle, mami, prosimtě, já chci jít jen ve slipech."
"Tomášku, co je to za blbost, abys lítal po baráku nahej, já ti říkám, ať se oblečeš!"
"Néééé, mami, néééééééé, prosím, já MUSÍM jít takhle!"
"Proč proboha?!!!!!!"
"Protože jsem Wolverin!"
"Kdo???!!!!!!"
"Wolverin, to je pán, kterýmu se vysunují takový drápy, železný, který můžou porazit Hulka. Je to Mutant, který má rychlý uzdravování, a je víc než sto let starej, a je nesmrtelnej. A má nezlomitelnou kostru, a napustili do něj adamantium, aby tu kostru měl nezlomitelnou."
Koukám jako blbec, chvíli si to dávám dohromady a pak pravím: "A co to má co společnýho s tím, že tu lítáš nahej, a nechceš se oblíct, ani když jdeme ke Zdendě? Jestli se neoblečeš, a budeš nemocný, tak budeš stonat v nemocnici, protože já s tebou nemůžu být pořád doma!" Propadám zoufalství, obávám se, že tenhle boj začínám prohrávat.......
"Ne, mami ne, do nemocnice ne, ale prostě se nemůžu oblíct, protože jsem Wolverin!"
Zoufalství jsem již zcela propadla, beru do ruky mobil, a hraju, že volám do blázince:
"Dobrý den, dovolala jsem se prosím vás do Bohnic?...Můžete mě prosím přepojit na dětské oddělení?"
Tomin chvíli nervozně kouká a pak začne ječet, ať to položím. Rukou ho odstrkuju, když se mi sápe po mobilu, a pevně držím telefon u ucha, tenhle boj neprohraju.....
"Dobrý den, to je dětské oddělení? Prosím Vás, moje jméno je Pavlína Vítová, volám kvůli synovi, narodil se 26.10. 2003, jmenuje se Tomáš Vít, a dneska se zbláznil. "
Tomin řve už hystericky a sápe se mi po telefonu.
Já nerušeně pokračuji: "No, běhá tu nahý, nechce se obléct, a tvrdí, že je Wolverin. To je prosím vás jakýsi mutant s mutantským uzdravováním, takže si zřejmě myslí, že se nemůže nastydnout. "
Tomášek slyšel svoje oblíbená slova, Wolverin, mutant... a začal se klidnit, a dokonce mě doplňovat:
"Néééé, mutantský uzdravování platí jenom když ho někdo praštíííííí!"
Telefon držím stále u ucha, ale obracím se k němu, a s nadějí se ptám: "Tak proč tu lítáš nahej, když stejně můžeš nastydnout?"
Mít u ucha opravdu lékařku z dětské psychiatrie, po jeho poslední větě by o jeho špatném psychickém stavu nebylo pochyb, neboť to završil: " PROTOŽE PÍSKOVEC BY MU TO OBLEČENÍ ROZMLÁTIL!"
Zoufale pokládám telefon.... Tento boj jsem prohrála. Jako spoustu dalších, již prohraných, či budoucích..... Jdu zavřít dveře na balkon, pustím topení.... Wolverin tady běhá nadále nahý, a já na něj zamilovaně koukám, a říkám si, jak je roztomilej, a vtipnej. Je to možná opičí láska, ale tak co....
Všichni jsou blázni, jenom já jsem opice........
† 11. 05. 2011 | kód autora:
ejhTominku, děkuju, že tě mám....
Jsi můj milovaný smíšek, který mi dneska připravil nádherný zážitek... a nejen dnes a nejen tady...
Ale dnes jsem si na tebe vyslechla velkou chválu od člověka, od kterého si toho moc vážím, a vzhledem k tomu, že mě poslední dobou hodně věcí dojímá, tak jsem tu hodinu brečela. Ale neboj, štěstím, zkrátka, že jsi takový, jaký jsi...
A děkuju i paní doktorce Krejčířové, sice asi nechodíte na tyto stránky, ale tak vám to třeba někdo vyřídí. Bylo krásný si vyslechnout od vás tak příjemný názor na nás,a jsem za to STRAŠNĚ ráda.
X rádoby důležitých lidí se mi snaží vnucovat, že je Tomin rozmazlený fracek,a pak nás někdo, kdo dětem rozumí víc než kdo jiný, týden pozoruje,a řekne mi, že kdyby mezi každým dítětem a rodičem bylo tolik citu, jako mezi námi, tak nejsou na světě agresivní, zlí, nervozní a hrubí lidé, a je to na světě mnohem hezčí, protože by z lidí vyrůstali citově stálí jedinci, kteří jsou zvyklí dávat cit, a i když řádně lumpačí, tak vše prostě s láskou....
Jen já asi nejsem citově stálá :-)))) Jak to píšu, a slyším v duchu váš hlas, kterým jste mi dnes přednesla ten balzám na mou duši, tak už zase brečím.... :-)
A jiným rodičům si dovolím přetlumočit, co mi dnes paní doktorka psychologie, specializace dětská :-)))), krásného pověděla, mimo jiné, rozhovor to byl dlouhý, ale toto mi taky uvízlo v hlavě:
Pokud rodič přes samé zákazy, příkazy, a okřikování již nemají energii děti objímat, vyslechnout a pohladit, je to cesta do pekel, a z těchto jedinců pak často vyrůstají lidé s poruchou osobnosti, často zlí, a problémoví.......
Tak se lidi nebojte, objímejte a mazlete! Za chvíli vám to vyroste a už vám na to nebudou zvědaví.... :-)))))
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
